Kapitola 2. Letištní záležitosti

Přijela jsem na letiště. Tajemný řidič taxíku mi zase vzal kufr. Teď už jenom z kufru auta, protože věděl že mi letadlo letí už za hodinu, a že já se musím (samo sebou) poohlédnout po nějakých obchodech. „Děkuji za vaše služby pane! Naschle!“ Poděkovala jsem a rychle běžela pro vozík. „Naschle a šťastnou cestu!“ Popřál mi. Potom si ještě něco mumlal pro sebe, ale to už jsem neslyšela. Hned jak jsem vstoupila, zvedla jsem hlavu a viděla jsem nějakou velkou jako kdyby vnitřní terasu, na které bylo plno obchodů.  Mě ale nejvíce zajímaly ty archeologické. První archeologický obchod byla ale až na terase, na kterou opravdu netuším, jak se dostat. Jo už vím! Je tam výtah! Ale nejdříve musí přijít odbavení kufru. Na ostrov Gozo je docela malá řada. Ani se moc nedivím, na Gozo se jako na dovolenou moc jet nedá, a koho by napadlo jít prozkoumat Mocmro. Pakjsem se rozhodla, že se tam přece jenom podívám.Vstoupila jsem do výtahu, kde stála nějaká paní, která mě na sobě kožich, kožené kozačky, a minisukni. „Ale Gorgi! No, ale já ti říkámm,  že potřebujeme vymalovat rozumíš mi? Proboha vejdi do toho pokje a podívej se co tam je! Jo tak čau.“ Asi nemá moc dobrou náladu. Chtěla jsem zmáčknout tlačítko s číslem dvě, ale paní v minisukni už ho zmáčkla. Výtah byl moderní, ale měl koberec se starým vzorem. Asi nějaký asijský nebo co, já se v tomhle nevyznám. Podívala jsem se na hodinky, které jsem dostala ke dvanáctým narozeninám a zjistila jsem, že mám ještě čtyřicet pět minut na to, abych si ještě stihla něco koupit. Nejlépe nějakou archeologickou výbavu, protože mám jenom malý, archeologický pomocník pro amatéry, který jsem dostala k dvanáctinám. Už by stály za výměnu. Dveře výtahu se otevřely. Paní v minisukni z toho výtahu utekla, jako kdyby měla v zadku vrtuli. Po ní jsem z výtahu vystoupila já. Před výtahem nebyla žádná fronta. Jediné mé štěstí. Přišla jsem do Archaeological shop. Ten obchod byl docela malý. Přišla jsem k pultu, pokladnice a Zeptala jsem se „Dobrý den. Nemáte nějakou archeologickou výbavu, a knížku?“ „Jedete na Mocmro?“ Zeptala se přesvědčivým hlasem prodavačka. „Jak jste to poznala?“ zeptala jsem se s údivem. „Máš to na tváři děvče. Cítím Tvoji energii. Směřuje na Mocmro.“ "Vy jste nějaká vědma či co?" Zeptala jsem se poněkud nezdvořile. „Já jsem více než vědma. Za pět minut mi končí směna. Počkáš na mě? Taky směřuju na Mocmro.“ „Dobrá, počkám. Tak na tykání?“ Podala jsem jí ruku. „Minidarm“ řekla jsem jí s potřepáním ruky. „Inyd“ řekla prodavačka. Totiž Inyd. „Můžu se tě zeptat Inyd, jaká archeologická výbava by pro mě byla nejlepší?“ Zeptala jsem se, a Inyd mi hned odpověděla „ Nejlíp? Tak to asi Esyr. Je v červený krabičce. Stojí 4$ takže taková normální cena archeologické výbavy.“ „Tak si je koupím. „Tady máš 4$“ „A ty tady máš výbavu. Už mi končí směna, jdem do letadla!“

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 1. úplný začátek

Dneska jsem si co nejrychleji zabalila věci, protože taxi před domem už málem svým troubením praskl okna všech sousedů. Potom jsem upustila kufr, vzala klíče, a zamkla. Šlo to těžko. V taxi seděl tajemný řidič. Řidič měl na sobě mikinu s kapucí, a šedé, úzké džíny. Kapuci si sundal, než vystoupil z auta. „Dobrý den! Nechtěla byste s těma věcmi trochu pomoct? Musí být hrozně těžké.“ řekl lítostivým hlasem. „Dobrej. To je dobrý, já to zvládnu. Tak těžký zas nejsou.“ řekla jsem, abych ho uklidnila. „No tak, já vám s tím pomůžu, vidím jak se s tím taháte, a nechcete přece aby se vám něco stalo.“ Řekl a vytrhl mi z jedné ruky kufr. „Když myslíte.“ řekla jsem ve vzdychu. Sedla jsem do auta, a řekla jsem si doufám že jsem nic nezapomněla.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS