Kapitola 4. Zem, to nejlepší místo na čajový dýchánek

Jen jsem se na černošku pousmála jako pitomá, a podala jí letenku a pas. Černoška se na mě podívala s vírazem říkajícím "Co  to je za nánu?!". Cítila jsem se trapně. "Yes, go! Bye!" řekla černoška a podala nám pas i letenku zpět. šly jsme dál. Cesta se zůžila až do rozměru asi tak jednoho metru. Zdi a země byly pokryté kovem. Byla tam zima. "Hej Is, taky se ti tu zdá být čím dál tím větší zima?" řekla jsem. "Jo, je tu větší zima." odvětila mi Isyr. Nic nám nebránilo v tom jít dál. Světla rázem zhasla. Nešlo nic vidět. Všichni pištěli, dokonce i mužu, jenom já a Isyr jsme zůstaly v pohodě. Vytáhla jsem zvonící mobil z kapsy. "Jé! Dostala jsem SMS od mámy!" řekla jsem radostně. "Milá Min, jak se máš? Těšíš se? Pošli nám pak fotky na mail, na můj i od táty. Budeme moc šťastní. Pa a pusu máma a táta :-*" napsala mi máma. Odepsaja jsem "Ahoj :) Mám se skvěle, co vy? Jasně že se těším, kdo by se netěšil :))neboj, maila pošlu, i kdyby si nechtěla :P Tak pá a pusu Min :**" Odepsala jsem. SvĚtlo se rožnulo, a já jsem schovala mobil. Zase jsme šly s Is dál, kde jsem došly až k letušce. Chudinka musí nosit miniskuni, když je přibližně 0 stupňů. "Ticket please." Řekla s rozklepaným, schraptělým a nachlazeným hlasem. "Here." řekla jsem a podala jsem jí letenku "Thanks! Cood luck!" to samé Řekla i Isyr. Šly jsme, a první co jsme viděly, bylo jak letuška někomu nese Čaj do první třídy. "Bum, bác, řuch a plác!" a byla na zemi. Čaj ale pŘesto zůstal nepoškozený na sedadle jednoho z cestujících. "Uff...." Oddechla si letuška. Čaj letěl jí, a přímo na hlavu. Upss...

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

0 komentářů:

Okomentovat