Kapitola 5.

,,Ou shit!" zařvala letuška. Všichni se na ni podívali s výrazem; Co že to řekla?! Letuška si stoupla a rozbrečela se. Poté začala utíkat pryč z letadla.  Já a Is jsme se jen potichu smály. Šly jsme dál a dál, až jsme došly k číslu 28. První si dala své příruční zavazadlo nahoru, byla Inyd. Poté jsem si ho dala nahoru já. ,,Hele Inyd, jestli chceš pustím tě k oknu." ,,Vážně?" zeptala se mně nevěřícně Inyd, a při tom na mně vykulila oči. ,, Nekul oči nebo ti vypadnou z důlku!" řekla jsem a pousmála jsem se. ,, Jo, vážně." mrkla jsem na Inyd. ,, Hele, jdi k tomu okýnku, brzdíme tu sice poněkud malou, ale přece jen frontu." řekla jsem, a mrkla na ni. Inyd si uvědomila, že s vykulenýma očima vypadá legračně, tak už radši oči "zakulila". Sedla si k oknu a začala se dívat na letiště, a na protější letadlo. Já si taky sedla, a měla jsem na klíně knihu s názvem; Oksa Pollocková - Vyvolená. Inyd se na mně otočila a sebrala mi knížku a dala jí do kapsy, naproti mně. ,,Nehodláš si teď číst, ne?" řekla a pousmála se.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

0 komentářů:

Okomentovat