6. kapitola

"No, měla jsem něco takového v plánu..." a než jsem to dořekla, Inyd dala pŘede mně nějaký módní časopis. Časops jsem jí vrátila se slovy; "Promiň, ale na tohle opravdu nejsem. Můj styl jde na mně poznat - džíny, a tričko jakékoliv barvy, a jakékoliv značky. A oranžový svetr...." Inyd mi vrátila časopis zpátky. "Ne, nejde mi o tu módu, ale vevnitř je napsané něco o památkách, které budeš ty prozkoumávat..." "Hele, jak můŽeš vědět že budu něco prozkoumávat?" odsekla jsem jí. "A jestli víš co, tak co?" "Umím číst myšlenky, ne jen věštit..." "No tak to nejak dokaž. Myslím si číslo..." "... 985 471 děvět set osmdesát pět tisíc, čtyřista sedmdesát jedna." začala mi padat čelist. Pomyslela jsem na takovou hroznou věc. Co když toho začne využívat? Co když... ale najednou začala Isyr ve svém vykládání "A vím, že se ti líbí ten kluk, který sedí před náma."  Ten kluk se otočil, a já jsem se začala jsem se červenat. "Isyr! Mám ti něco provést?! Kéž bych taky umněla císt myšlenky..." "Já umím číst myšlenky díky svému původu..." "Původu? Jaký máš původ?" "Jsem z rodu..." "upírů" zašeptala. "Hele, to ti nesežeru ani s lučinou!" Začala jsem se smát.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 5.

,,Ou shit!" zařvala letuška. Všichni se na ni podívali s výrazem; Co že to řekla?! Letuška si stoupla a rozbrečela se. Poté začala utíkat pryč z letadla.  Já a Is jsme se jen potichu smály. Šly jsme dál a dál, až jsme došly k číslu 28. První si dala své příruční zavazadlo nahoru, byla Inyd. Poté jsem si ho dala nahoru já. ,,Hele Inyd, jestli chceš pustím tě k oknu." ,,Vážně?" zeptala se mně nevěřícně Inyd, a při tom na mně vykulila oči. ,, Nekul oči nebo ti vypadnou z důlku!" řekla jsem a pousmála jsem se. ,, Jo, vážně." mrkla jsem na Inyd. ,, Hele, jdi k tomu okýnku, brzdíme tu sice poněkud malou, ale přece jen frontu." řekla jsem, a mrkla na ni. Inyd si uvědomila, že s vykulenýma očima vypadá legračně, tak už radši oči "zakulila". Sedla si k oknu a začala se dívat na letiště, a na protější letadlo. Já si taky sedla, a měla jsem na klíně knihu s názvem; Oksa Pollocková - Vyvolená. Inyd se na mně otočila a sebrala mi knížku a dala jí do kapsy, naproti mně. ,,Nehodláš si teď číst, ne?" řekla a pousmála se.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 4. Zem, to nejlepší místo na čajový dýchánek

Jen jsem se na černošku pousmála jako pitomá, a podala jí letenku a pas. Černoška se na mě podívala s vírazem říkajícím "Co  to je za nánu?!". Cítila jsem se trapně. "Yes, go! Bye!" řekla černoška a podala nám pas i letenku zpět. šly jsme dál. Cesta se zůžila až do rozměru asi tak jednoho metru. Zdi a země byly pokryté kovem. Byla tam zima. "Hej Is, taky se ti tu zdá být čím dál tím větší zima?" řekla jsem. "Jo, je tu větší zima." odvětila mi Isyr. Nic nám nebránilo v tom jít dál. Světla rázem zhasla. Nešlo nic vidět. Všichni pištěli, dokonce i mužu, jenom já a Isyr jsme zůstaly v pohodě. Vytáhla jsem zvonící mobil z kapsy. "Jé! Dostala jsem SMS od mámy!" řekla jsem radostně. "Milá Min, jak se máš? Těšíš se? Pošli nám pak fotky na mail, na můj i od táty. Budeme moc šťastní. Pa a pusu máma a táta :-*" napsala mi máma. Odepsaja jsem "Ahoj :) Mám se skvěle, co vy? Jasně že se těším, kdo by se netěšil :))neboj, maila pošlu, i kdyby si nechtěla :P Tak pá a pusu Min :**" Odepsala jsem. SvĚtlo se rožnulo, a já jsem schovala mobil. Zase jsme šly s Is dál, kde jsem došly až k letušce. Chudinka musí nosit miniskuni, když je přibližně 0 stupňů. "Ticket please." Řekla s rozklepaným, schraptělým a nachlazeným hlasem. "Here." řekla jsem a podala jsem jí letenku "Thanks! Cood luck!" to samé Řekla i Isyr. Šly jsme, a první co jsme viděly, bylo jak letuška někomu nese Čaj do první třídy. "Bum, bác, řuch a plác!" a byla na zemi. Čaj ale pŘesto zůstal nepoškozený na sedadle jednoho z cestujících. "Uff...." Oddechla si letuška. Čaj letěl jí, a přímo na hlavu. Upss...

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 3. Cestovní nástraha

Inyd říkala že jdem, tak jsme šli. „No tak Inyd pospěš! *vážný obličej*“ Povzbuzovala jsem Inyd, a docela pravidelně... „Už běžím, nemusíš mě tolik honit! *smích*“ opakovala Inyd, když jsem řekla až pospíší. „Máme obě pas, a letenku? A vůbec, jaké máš sedadlo? “ řekla Inyd, když si prohlížela na batůžku kapsy, kam si schovávala pas a letenku (asi?). „Počkej, podívám se“. ,, Mám K28 u okýnka. A ty?",,Já J28. Druhý od okýnka *smých*. Je tam ještě jedno sedadlo" Řekla Inyd. ,,
Šly jsme. Nečekaly jsme že pán stojící před námi bude mít na tácku mrkvový džus a už asi víte co se stalo.  Moc jsme mluvily při tom jak jsme šly. Vůbec jsme nehleděly na cestu, a já vrazila do otáčejícího se pána s mrkvovým džusem. ,,Sakra!" Dívala jsem se na bílé tričko s velkým, oranžovým flekem. Inyd na mě koukala s otevřenou pusou, ale pak se vzamatovala, a promluvila: ,,Věděla jsem, že se tohle stane. Promiň, zapoměla jsem tě upozornit!" ,,Ale, to je dobrý... Mám v batohu ještě jedno náhradní." Řekla jsem, a hrabala jsem si do batohu. ,,Promintě paní, opravdu jsem nechtěl." řekl ten pán. ,,To je dobrý, byla to moje chyba" mrkla jsem na něj. Pak jsme zase pospíchaly do letadla. ,,Passpord and ticket" řekla černoška, v růžovým tričíčku, s květinkovaným vzorem, a tmavě modrýma džínama. ,, Yes ticket and passpord, ticket and passpord... Minidarm, dej jí i ty svoje." řekla Inyd a podala černošce pas a letenku. ,,Yes, this." podala jsem černošce pas a letenku.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 2. Letištní záležitosti

Přijela jsem na letiště. Tajemný řidič taxíku mi zase vzal kufr. Teď už jenom z kufru auta, protože věděl že mi letadlo letí už za hodinu, a že já se musím (samo sebou) poohlédnout po nějakých obchodech. „Děkuji za vaše služby pane! Naschle!“ Poděkovala jsem a rychle běžela pro vozík. „Naschle a šťastnou cestu!“ Popřál mi. Potom si ještě něco mumlal pro sebe, ale to už jsem neslyšela. Hned jak jsem vstoupila, zvedla jsem hlavu a viděla jsem nějakou velkou jako kdyby vnitřní terasu, na které bylo plno obchodů.  Mě ale nejvíce zajímaly ty archeologické. První archeologický obchod byla ale až na terase, na kterou opravdu netuším, jak se dostat. Jo už vím! Je tam výtah! Ale nejdříve musí přijít odbavení kufru. Na ostrov Gozo je docela malá řada. Ani se moc nedivím, na Gozo se jako na dovolenou moc jet nedá, a koho by napadlo jít prozkoumat Mocmro. Pakjsem se rozhodla, že se tam přece jenom podívám.Vstoupila jsem do výtahu, kde stála nějaká paní, která mě na sobě kožich, kožené kozačky, a minisukni. „Ale Gorgi! No, ale já ti říkámm,  že potřebujeme vymalovat rozumíš mi? Proboha vejdi do toho pokje a podívej se co tam je! Jo tak čau.“ Asi nemá moc dobrou náladu. Chtěla jsem zmáčknout tlačítko s číslem dvě, ale paní v minisukni už ho zmáčkla. Výtah byl moderní, ale měl koberec se starým vzorem. Asi nějaký asijský nebo co, já se v tomhle nevyznám. Podívala jsem se na hodinky, které jsem dostala ke dvanáctým narozeninám a zjistila jsem, že mám ještě čtyřicet pět minut na to, abych si ještě stihla něco koupit. Nejlépe nějakou archeologickou výbavu, protože mám jenom malý, archeologický pomocník pro amatéry, který jsem dostala k dvanáctinám. Už by stály za výměnu. Dveře výtahu se otevřely. Paní v minisukni z toho výtahu utekla, jako kdyby měla v zadku vrtuli. Po ní jsem z výtahu vystoupila já. Před výtahem nebyla žádná fronta. Jediné mé štěstí. Přišla jsem do Archaeological shop. Ten obchod byl docela malý. Přišla jsem k pultu, pokladnice a Zeptala jsem se „Dobrý den. Nemáte nějakou archeologickou výbavu, a knížku?“ „Jedete na Mocmro?“ Zeptala se přesvědčivým hlasem prodavačka. „Jak jste to poznala?“ zeptala jsem se s údivem. „Máš to na tváři děvče. Cítím Tvoji energii. Směřuje na Mocmro.“ "Vy jste nějaká vědma či co?" Zeptala jsem se poněkud nezdvořile. „Já jsem více než vědma. Za pět minut mi končí směna. Počkáš na mě? Taky směřuju na Mocmro.“ „Dobrá, počkám. Tak na tykání?“ Podala jsem jí ruku. „Minidarm“ řekla jsem jí s potřepáním ruky. „Inyd“ řekla prodavačka. Totiž Inyd. „Můžu se tě zeptat Inyd, jaká archeologická výbava by pro mě byla nejlepší?“ Zeptala jsem se, a Inyd mi hned odpověděla „ Nejlíp? Tak to asi Esyr. Je v červený krabičce. Stojí 4$ takže taková normální cena archeologické výbavy.“ „Tak si je koupím. „Tady máš 4$“ „A ty tady máš výbavu. Už mi končí směna, jdem do letadla!“

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS

Kapitola 1. úplný začátek

Dneska jsem si co nejrychleji zabalila věci, protože taxi před domem už málem svým troubením praskl okna všech sousedů. Potom jsem upustila kufr, vzala klíče, a zamkla. Šlo to těžko. V taxi seděl tajemný řidič. Řidič měl na sobě mikinu s kapucí, a šedé, úzké džíny. Kapuci si sundal, než vystoupil z auta. „Dobrý den! Nechtěla byste s těma věcmi trochu pomoct? Musí být hrozně těžké.“ řekl lítostivým hlasem. „Dobrej. To je dobrý, já to zvládnu. Tak těžký zas nejsou.“ řekla jsem, abych ho uklidnila. „No tak, já vám s tím pomůžu, vidím jak se s tím taháte, a nechcete přece aby se vám něco stalo.“ Řekl a vytrhl mi z jedné ruky kufr. „Když myslíte.“ řekla jsem ve vzdychu. Sedla jsem do auta, a řekla jsem si doufám že jsem nic nezapomněla.

  • Digg
  • Del.icio.us
  • StumbleUpon
  • Reddit
  • RSS