"No, měla jsem něco takového v plánu..." a než jsem to dořekla, Inyd dala pŘede mně nějaký módní časopis. Časops jsem jí vrátila se slovy; "Promiň, ale na tohle opravdu nejsem. Můj styl jde na mně poznat - džíny, a tričko jakékoliv barvy, a jakékoliv značky. A oranžový svetr...." Inyd mi vrátila časopis zpátky. "Ne, nejde mi o tu módu, ale vevnitř je napsané něco o památkách, které budeš ty prozkoumávat..." "Hele, jak můŽeš vědět že budu něco prozkoumávat?" odsekla jsem jí. "A jestli víš co, tak co?" "Umím číst myšlenky, ne jen věštit..." "No tak to nejak dokaž. Myslím si číslo..." "... 985 471 děvět set osmdesát pět tisíc, čtyřista sedmdesát jedna." začala mi padat čelist. Pomyslela jsem na takovou hroznou věc. Co když toho začne využívat? Co když... ale najednou začala Isyr ve svém vykládání "A vím, že se ti líbí ten kluk, který sedí před náma." Ten kluk se otočil, a já jsem se začala jsem se červenat. "Isyr! Mám ti něco provést?! Kéž bych taky umněla císt myšlenky..." "Já umím číst myšlenky díky svému původu..." "Původu? Jaký máš původ?" "Jsem z rodu..." "upírů" zašeptala. "Hele, to ti nesežeru ani s lučinou!" Začala jsem se smát.
Kapitola 5.
,,Ou shit!" zařvala letuška. Všichni se na ni podívali s výrazem; Co že to řekla?! Letuška si stoupla a rozbrečela se. Poté začala utíkat pryč z letadla. Já a Is jsme se jen potichu smály. Šly jsme dál a dál, až jsme došly k číslu 28. První si dala své příruční zavazadlo nahoru, byla Inyd. Poté jsem si ho dala nahoru já. ,,Hele Inyd, jestli chceš pustím tě k oknu." ,,Vážně?" zeptala se mně nevěřícně Inyd, a při tom na mně vykulila oči. ,, Nekul oči nebo ti vypadnou z důlku!" řekla jsem a pousmála jsem se. ,, Jo, vážně." mrkla jsem na Inyd. ,, Hele, jdi k tomu okýnku, brzdíme tu sice poněkud malou, ale přece jen frontu." řekla jsem, a mrkla na ni. Inyd si uvědomila, že s vykulenýma očima vypadá legračně, tak už radši oči "zakulila". Sedla si k oknu a začala se dívat na letiště, a na protější letadlo. Já si taky sedla, a měla jsem na klíně knihu s názvem; Oksa Pollocková - Vyvolená. Inyd se na mně otočila a sebrala mi knížku a dala jí do kapsy, naproti mně. ,,Nehodláš si teď číst, ne?" řekla a pousmála se.
Kapitola 4. Zem, to nejlepší místo na čajový dýchánek
Jen jsem se na černošku pousmála jako pitomá, a podala jí letenku a pas. Černoška se na mě podívala s vírazem říkajícím "Co to je za nánu?!". Cítila jsem se trapně. "Yes, go! Bye!" řekla černoška a podala nám pas i letenku zpět. šly jsme dál. Cesta se zůžila až do rozměru asi tak jednoho metru. Zdi a země byly pokryté kovem. Byla tam zima. "Hej Is, taky se ti tu zdá být čím dál tím větší zima?" řekla jsem. "Jo, je tu větší zima." odvětila mi Isyr. Nic nám nebránilo v tom jít dál. Světla rázem zhasla. Nešlo nic vidět. Všichni pištěli, dokonce i mužu, jenom já a Isyr jsme zůstaly v pohodě. Vytáhla jsem zvonící mobil z kapsy. "Jé! Dostala jsem SMS od mámy!" řekla jsem radostně. "Milá Min, jak se máš? Těšíš se? Pošli nám pak fotky na mail, na můj i od táty. Budeme moc šťastní. Pa a pusu máma a táta :-*" napsala mi máma. Odepsaja jsem "Ahoj :) Mám se skvěle, co vy? Jasně že se těším, kdo by se netěšil :))neboj, maila pošlu, i kdyby si nechtěla :P Tak pá a pusu Min :**" Odepsala jsem. SvĚtlo se rožnulo, a já jsem schovala mobil. Zase jsme šly s Is dál, kde jsem došly až k letušce. Chudinka musí nosit miniskuni, když je přibližně 0 stupňů. "Ticket please." Řekla s rozklepaným, schraptělým a nachlazeným hlasem. "Here." řekla jsem a podala jsem jí letenku "Thanks! Cood luck!" to samé Řekla i Isyr. Šly jsme, a první co jsme viděly, bylo jak letuška někomu nese Čaj do první třídy. "Bum, bác, řuch a plác!" a byla na zemi. Čaj ale pŘesto zůstal nepoškozený na sedadle jednoho z cestujících. "Uff...." Oddechla si letuška. Čaj letěl jí, a přímo na hlavu. Upss...